< 1 MINUTA ČTENÍ Sousloví ‚buď pozitivní‘ vzalo za své. A tak v době pandemie zůstávám optimistickou matkou. V situacích, kdy to jde, i v situacích, když už to zdá se nejde. Protože její život je zatím tak opravdově veselý a rozdováděný a můj by mě s opačným přístupem strašně štval (k téhle větě bude mít můj muž výhrady,…
2 MIN. ČTENÍ Jestli mě něco na období, kdy nám životy řídí pandemie, baví, tak jsou to outfity, které vídám na obrazovkách Skypu, FaceTimu, WhatsAppu a sociálních sítích. Prostředí utváří myšlení, proto z momentální nízké úrovně svého módního citu, viním to, co mě obklopuje. „Zavolej mi, prosím, zítra, já bych se dneska musel oblíct.“ Protože máme přátele po…
3 MIN. ČTENÍ Mám kamaráda, se kterým se už mnoho let oslovujeme nadávkou, přestože jsme vulgárně nikdy nemluvili. Vzniklo to takhle. Vedli jsme diskuzi nad tím, jak věrohodně by od nás znělo, kdybychom si nadávali těmi nejhoršími výrazy. Bohužel, jsme z toho měli legraci tak dlouho, až nám to zůstalo. Ale proč o tom mluvím, tenhle kamarád mi…
Jak jsem (pře)žila v izolaci a jak se mnou chtějí ostatní bydlet znovu až potom, co si odpočinou
2 MIN. ČTENÍ Nikdy jsem nikomu netvrdila, že je to se mnou jednoduché a nikdy jsem nikomu neslibovala, že to se mnou jednoduché mít bude. Ale situace je vážná. I vlastní matka se mnou osmý den karantény odmítá trávit virtuální prostor. Vymlouvá se na špatný signál a taky na to, že dávají detektivku. Zavolá, až zjistí, kdo ho…
3 MIN. ČTENÍ Tak jsem si to sesumírovala a zjistila, že na jednoho ztraceného člověka dnes připadá v průměru patnáct a půl lidí, kteří jej namotivují a poradí, jak se v životě v horším případě nezbláznit, v lepším uspět.