1 MINUTA ČTENÍBalím na svou druhou cestu do Číny. Přihlásila jsem se tam na kurz hry na Guženg – citeru. Když jsem to řekla doma, připomněli mi, jak dopadly mé pokusy naučit se na kytaru, klavír, a taky jak jsem chodila jeden den do sboru. Ptali se, jestli opravdu chci svůj hudební talent šířit i za hranice naší republiky. Člověk má vyzkoušet všechno, ukončila jsem posměvačný rozhovor. Uzavřeli sázky, kdy přesně mě z kurzu vyloučí. Máma mi věří nejvíc a je v tom za stovku, tak ji nesmím zklamat. 

1 MINUTA ČTENÍHodnotím to trochu jako srabáctví, ale myslím si, že veřejné přiznání může v tomto případě obměkčit hněv. Nebo ho alespoň zmírnit. O něco pravděpodobnější ale bude, že mi ty klíčky zabaví a já si půjdu koupit měsíční jízdenku na MHD.

1 MINUTA ČTENÍZázračný kámen z Číny zatím nezabral. A nebo to nějak popletl. Věk jsem nestáhla ani o rok a to jsem se explicitně ptala několika nezávislých, nezaujatých a pravdomluvných lidí. Tak to buď používám blbě, nebo jsem ještě v inkubační době. Navíc jsem si z cest přivezla kilo navrch, takže jdu běhat. Celý text si můžete přečíst zde. 

1 MINUTA ČTENÍJednolitost tohoto týdne způsobenou psaním knihy a taky zvýšenou konzumací instantních nudlí jsem rozbila výpravou do města a za tajemstvími čínských tradic. Jednu z nich jsem si zvlášť oblíbila, protože díky ní teď budu nejen mladá, ale taky doživotně v harmonii.  Celý text si můžete přečíst zde.  Ivana Chřibková píše sloupek na webu prozeny.cz

1 MINUTA ČTENÍJmenuji se Ivana Chřibková a nejsem pružná. Zjistila jsem to při cestě do Pekingu. Čekala jsem, že v sobě objevím vlohy pro kaligrafii, a mezitím jsem odhalila něco úplně jiného. A mohou za to důchodci v parku! Protože nekrmí holuby.