1 MINUTA ČTENÍJmenuji se Ivana Chřibková a nejsem pružná. Zjistila jsem to při cestě do Pekingu. Čekala jsem, že v sobě objevím vlohy pro kaligrafii, a mezitím jsem odhalila něco úplně jiného. A mohou za to důchodci v parku! Protože nekrmí holuby.
1 MINUTA ČTENÍJsem v Číně. Vydala jsem se na polopracovní cestu do Asie, během které mám začít psát další knihu. Jenomže se stala taková věc. Dávám to za vinu kulturnímu šoku, jelikož v Asii jsem prvně. A taky vídeňským marcipánovým bonbonům, které byly ve slevě. Zkrátka nenapsala jsem nic a za týden jsem neudělala žádný reprezentativní progres. Kromě toho, že jsem se naučila pozdravit, přejít silnici a přibrala kilo
1 MINUTA ČTENÍPřihlásila jsem se do víkendového kurzu jízdy na koních pro začátečníky. Abych byla off-line, na čerstvém vzduchu, a to i přesto, že se koní bojím.
V lepším případě mě to vybalancuje, to je dneska strašně moderní, v horším, podle slov naší mámy, nadobro zmrzačí a ji zabije. Doslovný komentář zněl takto: „Ježiš Marjá, mě ty tvoje sportovní nápady přivedou do hrobu!
1 MINUTA ČTENÍSpisovatelka, autorka knih Suchý hadr na dně mořském a Když to tam není, tak to tam nehledej, Ivana Chřibková, nově píše také pro web prozeny.cz. Její týdení sloupek se jmenuje Píšu si…
3 MIN. ČTENÍTak jsem si to sesumírovala a zjistila, že na jednoho ztraceného člověka dnes připadá v průměru patnáct a půl lidí, kteří jej namotivují a poradí, jak se v životě v horším případě nezbláznit, v lepším uspět.