Mám nohy zahrabané v písku, kolem šumí moře. Přestože je listopad, mám na sobě kraťasy. Nos krčím na ostrém slunci, abych viděla na „papír“ v počítači, a sluneční brýle jsem si pro jistotu odložila do vlasů, protože už se mi jednou stalo, že jsem tři dny vypadala jako mýval, který nemůže vyjít z domu. Když si představím, že si teď nalijete kávu a pustíte se do čtení, mám na sobě velkou tíhu zodpovědnosti, abyste těch pár minut strávili v dobré společnosti a také si odpočinuli. Celou povídku čtěte zde.