< 1 MINUTA ČTENÍHodnotím to trochu jako srabáctví, ale myslím si, že veřejné přiznání může v tomto případě obměkčit hněv. Nebo ho alespoň zmírnit. O něco pravděpodobnější ale bude, že mi ty klíčky zabaví a já si půjdu koupit měsíční jízdenku na MHD.

< 1 MINUTA ČTENÍZázračný kámen z Číny zatím nezabral. A nebo to nějak popletl. Věk jsem nestáhla ani o rok a to jsem se explicitně ptala několika nezávislých, nezaujatých a pravdomluvných lidí. Tak to buď používám blbě, nebo jsem ještě v inkubační době. Navíc jsem si z cest přivezla kilo navrch, takže jdu běhat. Celý text si můžete přečíst zde. 

< 1 MINUTA ČTENÍJednolitost tohoto týdne způsobenou psaním knihy a taky zvýšenou konzumací instantních nudlí jsem rozbila výpravou do města a za tajemstvími čínských tradic. Jednu z nich jsem si zvlášť oblíbila, protože díky ní teď budu nejen mladá, ale taky doživotně v harmonii.  Celý text si můžete přečíst zde.  Ivana Chřibková píše sloupek na webu prozeny.cz

< 1 MINUTA ČTENÍJmenuji se Ivana Chřibková a nejsem pružná. Zjistila jsem to při cestě do Pekingu. Čekala jsem, že v sobě objevím vlohy pro kaligrafii, a mezitím jsem odhalila něco úplně jiného. A mohou za to důchodci v parku! Protože nekrmí holuby.

< 1 MINUTA ČTENÍJsem v Číně. Vydala jsem se na polopracovní cestu do Asie, během které mám začít psát další knihu. Jenomže se stala taková věc. Dávám to za vinu kulturnímu šoku, jelikož v Asii jsem prvně. A taky vídeňským marcipánovým bonbonům, které byly ve slevě. Zkrátka nenapsala jsem nic a za týden jsem neudělala žádný reprezentativní progres. Kromě toho, že jsem se naučila pozdravit, přejít silnici a přibrala kilo