Jak jsem (pře)žila v izolaci a jak se mnou chtějí ostatní bydlet znovu až potom, co si odpočinou
2 MIN. ČTENÍ Nikdy jsem nikomu netvrdila, že je to se mnou jednoduché a nikdy jsem nikomu neslibovala, že to se mnou jednoduché mít bude. Ale situace je vážná. I vlastní matka se mnou osmý den karantény odmítá trávit virtuální prostor. Vymlouvá se na špatný signál a taky na to, že dávají detektivku. Zavolá, až zjistí, kdo ho…
3 MIN. ČTENÍ Tak jsem si to sesumírovala a zjistila, že na jednoho ztraceného člověka dnes připadá v průměru patnáct a půl lidí, kteří jej namotivují a poradí, jak se v životě v horším případě nezbláznit, v lepším uspět.
2 MIN. ČTENÍ Narodila jsem se a vyrůstala jednou nohou v komunismu s voskovkou v ruce. Ne s tabletem. A život se mi teď nějak komplikuje. Nevím, jak to mají ostatní ‘voskovkáři’, ale mě poslední dobou oblévá strach. Strach z toho, že můj mozek v závalu technologií zleniví a následně zblbne. Nebo je mi zkrátka jenom líto toho vypínače, to teď přesně ještě nevím!
3 MIN. ČTENÍ Nestalo se nic banálnějšího než to, že jsem zapnula pračku a potom byla rozmrzelá, že hlučí a ruší mě při psaní. To mě přivedlo k přemýšlení nad tím, čím vším jsem schopná sama sebe opakovaně naštvávat.