CESTA Z HROBU

Luize je 14 let a má pocit, že celá její existence je omyl. Pro matku je přítěží a otec, který od rodiny odešel, jí pouze jednou za rok pošle k narozeninám e-mail. Žije ve městě s příznačným jménem – Hrob. A z Hrobu, jak říká její matka, je třeba se vyhrabat.

Luiza je ve věku, v němž se dostává na nejdůležitější rozcestí svého života. Je proto zařazena do zvláštního programu Recyklace mrtvých osobností, ve kterém se vybraným lidem zjevují historické osobnosti, aby jim pomohly v jejich náročné životní etapě. Luize v jejím dospívání dělají doprovod ostatním neviditelní Stalin
a Němcová. Mají za úkol provést ji cestou mezi dobrem a zlem a pomoct jí najít vlastní názor a směřování.

Cesta z Hrobu je humoristický román o tom, že naše děti nebudou nikdy tak dospělé, aby nepotřebovaly rodiče, ale rodiče zároveň nemusí být jediným ukazatelem toho, co jejich děti dokážou.

Kniha vychází v nakladatelství Bookmedia.

ÚRYVEK Z KNIHY: 

„Luizo, pojď,“ vyprovodil pan Štoufko Vaňka–syna a pokývnul rukou, abych šla dál. Sundala jsem si brýle a posadila se na židli naproti stolu s počítačem.

Výslech probíhal, podle mého názoru, netradičně. V zahraničních kriminálních seriálech to vypadá jinak.

„Vydáváš se za falešného Stalina za účelem páchání různých nelegálních činů v Hrobu?“

„Ne.“

„Ukradla jsi brambory a rum, abys doma
vyrobila výbušninu?“

„Ne.“

„Nevíš, kdo kradl u Vaňka–syna?“

„To nevím.“

„Nevíš, kdo je ten falešný Stalin?“

„Nevím.“

Všechny mé výpovědi si slovo od slova pečlivě zapsal, zdůraznil, že mě budou i nadále sledovat, a poslal mě domů.

Stalin se znovu urazil, protože jsem za jeho znovuzrozenou identitu ani trochu nebojovala. Němcová se rozčilovala, že ona absolutně nikoho nezajímá, protože jsme si ani jeden nevšimli, že omdlela.

A volala Brigita, v obecním rozhlase hlásili, že někdo vykradl Vaňka-syna, a jetli jsem to prý byla já, tak ať se připravím na to, že jdu do dětského domova. Vlakem, protože na auto, díky mému tatínkovi, nemáme.