Když jsme Aniku přivezli domů z porodnice, skončila nám etapa, kdy mě musel neustále někdo odněkud zvedat a začala nám etapa, kdy mě museli neustále odněkud zvedat dva lidé.
Anika se zapojila do života a všechno bylo najednou viděno její optikou, protože příroda a intuice to umí říct líp, než kdejaká příručka nebo ten, kdo neúnavně zásobuje radami. Jediné, co jsme měli na paměti bylo, abychom náš život přizpůsobili, ale od základu neměnili, a abychom všichni tři měli řád. Ostatně k tomu mě (ON) vede už léta, protože je systematik, který čte návody a (JÁ) jsem člověk od přírody nesystematický, který návody nečte. Jednak proto, že mě to zdržuje a jednak proto, že se při ovládání přístrojů řídím svým vlastním pocitem.
ON: Zapínala jsi robotický vysavač?
JÁ: Ne, to už tak bylo.
Celý sloupek na marianne.cz
