KDOULE

Automobilová nehoda, při níž hlavní hrdinka Anna narazí do betonového odpadkového koše v majetku hlavního města Prahy, způsobí dvě věci. Uvědomí si, že žije tak pohodlně, až přestala vnímat detaily kolem sebe. A zjistí, že naprosto o nic v životě neusiluje.

Před sebou vidí jenom dvě možnosti, buď to změní, nebo ne. A ona se znovu rozhodne skočit.

Závěrečná část zábavné trilogie o jedné obyčejné holce, která nechtěla žít obyčejný život.

Kniha vyšla v nakladatelství Bookmedia.

ÚRYVEK Z KNIHY: 

Zatáhla jsem za šňůru od baťohu a hodila si ho na záda.
Naprosto otevřeně jsem sama sobě přiznala, že lepší než podle vlastního úsudku dojít po týdnu útrap, na pokraji smrti a s děravými šusťáky do Polska, bude vrátit se stejnou cestou. Vrátit se taky musím do Prahy k nástěnce a přiznat si, že nemám žádné sny. Že prostě jen pohodlně existuju, na dosah mám lékaře, když mi není dobře, obchodní centrum, když něco chci, auto, které mě odveze, teplou peřinu, měsíční příjem, kluka na sex nebo vztah, nebo co to vlastně je, a plnou ledničku. Ale že jsem přestala usilovat. O cokoliv.

RECENZE KNIHY

KNIHA MĚSÍCE
„To, že je Ivana Chřibková velmi originální autorkou, poznali čtenáři už v jejích předchozích dvou knihách a audioknihách namluvených osobitým hlasem Vandy Hybnerové. Nyní završila svou volnou trilogii knihou Kdoule. Hlavní hrdinka Anna je v ní o něco zkušenější, avšak neztrácí svůj ostrovtip, kterým se naučila bojovat proti splínu už v dětství….Anna si potřetí získá vaše sympatie.“
-Knihcentrum.cz

94%
„Kdoule se mi na první dojem zdály trochu jiné a také mě zarážel obyčejnější název knihy. Ten je však ke konci vysvětlen a opravdu dává smysl a k celé trilogii skvěle sedí. A ta jinakost? Ani s ní to není tak horké, protože hrdinka sice na jednu stranu vyspívá, na druhou se jí však stále děje spousta až nevěřitelných a přitom naprosto lidských věcí, že ji musíte zbožňovat.“
-Jana Langerová, kultura21

90%
„Je to zase starý dobrý a velice rozpoznatelný rukopis Ivany Chřibkové ? Hlášky, humor, povědomé životní situace. Její zajímavý přístup k mlhavému určování místa, času a hlavně jmen postav. Jméno jednoho z aktérů se dozvídáme skoro až v úplném závěru, tak jako jsme již dříve tápali i s Anniným jménem. Snad víc než kdy dřív chovám podezření, že je příběh více než jen malinko autobiografický ? a ani tentokrát nemám příběhu prakticky co vytknout a knížečku budu ráda dále doporučovat ?“
– Kateřina Chybová, knižní recenzentka