Nestalo se nic banálnějšího než, že jsem zapnula pračku a potom byla rozmrzelá, že hlučí a ruší mě při psaní. To mě přivedlo k přemýšlení, čím vším jsem schopná sama sebe opakovaně naštvávat.
Dokázala jsem vymezit oblasti a situace. Nejspíš teď budu doufat, že tenhle seznam podpořený konkrétními příklady způsobí, že se poučím. Hlučící domácí spotřebiče budu zapínat pouze v čase osobního volna, nebudu si lakovat nehty na noc, budu číst návody k použití, neházet drahé telefonní přístroje na zem a plnit položky ze seznamu Co chci v životě udělat dřív, než vyrostu nebo definitivně zestárnu.
Co dělám furt stejně a furt stejně blbě:
- Orientace. Vím, že se nemůžu spoléhat na svůj orientační smysl, a vím, že musím používat Google mapy, které mě dokáží lokalizovat. Ale nedělám to, protože lžu sama sobě, že tentokrát to trefím.
„Nejsem ztracená, jsem v přístavu v Algeciraz. Ano, uvědomuju si, že je to 20 kilometrů od domova opačným směrem, než kterým jsem vyjela, ale já jsem sem chtěla! … Potřebovala jsem se podívat, jak teď jezdí trajekty do Maroka.” - To dopnu, dám si pár dnů dietu, budu víc cvičit a pak to dopnu. Kupuju!
Tenhle druh nákupů jsem pojmenovala ‘nedopínáky’ a vyhradila jsem si pro ně doma zvláštní šuple. - Pozdě-večerní lakování nehtů černým lakem a ranní drhnutí obličeje odlakovačem bez acetonu.
- V létě budu v plavkách hubená a užiju si to!
„Dobře, tak letos v létě ještě budu z lehátka vstávat překulením se nalevo, ale příští rok! Příští rok už bude všechno jinak.”
- Rezervace hodiny jógy, kdy mě těsně před tím, než zmáčknu tlačítko REZERVOVAT, začne škrábat v krku a já podlehnu dojmu, že kdybych DNES šla na hot jógu, která se cvičí při teplotě 42 stupňů, mohla by z toho ZÍTRA být bronchitida, zápal plic, bércové vředy, nebo dokonce i záškrt.
„Opravdu bych šla moc ráda, ale zdraví má člověk jenom jedno.” - S věkem argumentuji jinak, podloženě, s klidem, přesvědčená o správnosti svých myšlenek a s připravenými argumenty.
„Potřebuju nástěnku se špendlíkama, ta s magnetkama nevyhovuje… No protože je to lepší…V čem? V rozložení. Prosím tě, jak můžeš říct, že je to stejné, když magnetka zabere mnohem více místa než špendlík! S tebou se vážně nedá o ničem racionálně diskutovat. Odcházím a nehledej mě, nemá to cenu!” - V odborné literatuře o spisovatelích a scénáristech je to popsané jako odpor.
Uklidím, vyperu, uvařím, upeču a za čtyři hodiny usedám znovu před prázdný papír a přemýšlím, že bych zazvonila na sousedy, protože existuje jistá pravděpodobnost, že nemají uklizeno a já s tím vědomím zkrátka nedokážu pracovat.
„Nezlobili byste se, kdybych vám vyčistila okna?“ - Nepotřebuju číst návody, protože věci umím ovládat instinktivně.
„Musíme to poslat zpátky, protože to nefunguje, jak by mělo… Ne já ne, to rozbitý už přišlo.” - Věk, který se nijak neprojevil v chápání a využívání technologií.
„Mně to tady bliká a udělalo to píp, nemůže to znamenat, že jsem někde live? Já nemám udělaný vlasy.” - Plánování.
„Je mi 36 let, máš dojem, že bych se někam dostala, kdybych si věci v životě neuměla naplánovat? Samozřejmě, že mám plán. Teď si namažu chleba a potom se půjdu podívat, v kolik mi jede další vlak.” - Výmluvy na nedostatek času, který věnuji efektivnějším věcem, jako je například večerní sledování všech dílů Návštěvníků.
„Ne, není to ztráta času, protože pokud je zhlédnu ještě jednou, bude to podvacáté a to je podle mě český rekord.” - Manipulace s chytrým telefonem.
„To, co psali o tomhle krytu, byla klamavá reklama. To, že už nikdy nebudu řešit rozbitý displej, není vůbec žádná pravda.” - Nakupování chipsů pro návštěvy, které vždycky, když přijde návštěva, nejsou k nalezení.
„Nepamatuji si, že bych otevírala chipsy. Takhle, nepamatuji si, že bych je vůbec kupovala. Ještě jinak, není vyloučeno, že nám je někdo ukradl!” - Přijmu svou přirozenost a přestanu si žehlit vlasy.
„Já tě mám rád takovou, jaká jsi. Není to o tom, že by ses mi takhle nelíbila, ale nevím, jestli se vejdeš do auta.” - Včasné plnění položek ze seznamu Co chci v životě udělat.
„Ne, slečno, na poníkovi jezdit nemůžete, jsou pro děti a mají omezenou nosnost.”
Ještě, že se máme rádi i s našimi chybami!
